Michellin občasník

"Člověk nejvíc rozumuje, když trpí: chce najít příčinu svého trápení - kdo mu ho způsobil a jestli spravedlivě nebo nespravedlivě... Jen když je šťastný nerozumuje - štěstí on prostě žije, jako by bylo samozřejmé, jako by na něj měl právo."

PIRANDELLO, Luigi: Šest postav hledá autora. Praha : Artur, 2008. s. 61.

"Lpíme nejvíc na někom, koho možná už neuvidíme, a když se pak objeví, spíše to přátelství oslabuje. Je to tak s každým přátelstvím."

Thomas Bernhard

In. Svět a divadlo, č. 1, r. 1996.

"Tvá láska by mi dala život, ale takhle budu mít aspoň útěchu v tvém přátelství." s. 44

"... všichni muži jsou prolhaní, v lásce nestálí, neupřímní, žvaniví, pokrytečtí, domýšliví nebo zbabělí, hanební a smyslní; všechny ženy jsou věrolomné, prolhané, marnivé, zvědavé a zkažené; svět je jen bezedná stoka, v níž se na hromadách bahna plazí a svíjejí hnusné obludy; a přece je na světě něco posvátného a vznešeného, a to je spojení takových dvou hrozně nedokonalých a odporných bytostí. V lásce bývá člověk často zklamáván, často zraňován a často nešťastný; ale miluje a když je na pokraji hrobu a obrátí se, aby se ohlédl zpátky, řekne si: často jsem trpěl, leckdy jsem se zklamal, ale miloval jsem. Žil jsem a byl jsem to já a ne nějaká umělá bytost, kterou si vytvořila má pýcha a nuda." s. 71

MUSSET, Alfred de: S láskou nejsou žádné žerty. Praha: Orbis, 1956. 146 s.

".... to pramení z lidské lenosti, že se lidé mezi sebou odhadují jen od oka a nenacházejí nic ..." s. 31

"Proč se nikdy o druhém nemůžeme dovědět všechno, když je to nejvíc zapotřebí ..." s. 502

DOSTOJEVSKIJ, F. M.: Idiot. Praha: Lidové nakladatelství, 1986. 543 s.

The Bible in five volumes:

1. Twilight

2. New Moon

3. Eclipse

4. Breaking down

5. Midnight sun

"Potlačit na chvíli bolest vede jen k tomu, že bolí ještě víc, když ji pak ucítíš."

ROWLING, J. K. Harry Potter a ohnivý pohár. Praha: Albatros, 2002. s. 541

"Náš úsudek z mluvy, chování a skutků lidí na jejich duševní vlastnosti plyne z naší zkušenosti, vnitřní i vnější, tj. se sebou samými i s jinými. Je tedy subjektivní a podroben v životě četným omylům, jež nám opraví nová, opačná zkušenost. ,Zdál se mi tak skromný, a zatím...'"

(ZICH, Otakar: Estetika dramatického umění. Praha: Panorama, 1987, s. 101)